Zefyrán / Zefyránka
Jižní nágy si vypráví zvláštní příběh o Osnově větru Zefře a éterickém čakramu:
V dávné minulosti existoval držitel čakramů, který byl posedlý svými legendárními dovednostmi. Říká se, že dokázal rozbít samotné moře přívalem čepelí, porazit sto nepřátel, aniž se k němu jediný přiblížil a odrazit tisíc šípů, aniž ho jediný zasáhl. Byl nazýván Xylrix (Bouře) a byl to válečník, jehož arogance byla stejně veliká jako jeho talent. Byl vždy více než ochotný chlubit se svou zdatností každému jednomu z těch, kdo by ho sledovali. Jednoho dne, když se předváděl skupině mladých nág, vybral si jako cíl posvátný strom Allnai.
„Sledujte,“ zařval a rozdělil strom přímo na dvě části.
V tu chvíli ho obklopil velký vítr a v jeho uších se ozval hlas Osnovy větru: „Myslíš si, že jsi mocný, když jsi zabil mého nešťastného potomka? I když máš talent, žádný smrtelník by si neměl pohrávat s božstvím, které ho vede. “
Xylrix odpověděl: „Pojď, skrytá. Nebojím se. Žádná zbraň, ocel, voda ani vítr neobstojí před mými čepelemi.“
Vítr vířil stále rychleji a v přívalu síly vichřice se točil a točil v krouživém tanci zuřivosti. Xylrix cítil, jak je zvedán ze země a otáčen ohromnou rychlostí, vydán na milost a nemilost hněvu Zefry. S tváří sevřenou hrůzou upustil své čepele. A najednou to ve vířící bouři uviděl – rotující pohyb kruhových čakramů, tvořených samotným větrem.
Jak rychle bouře přišla, tak i zmizela. Zanechala Xylrixe, stojícího a zamyšleného nad svými rozbitými zbraněmi. Když se konečně o mnoho dní později vrátil domů, oznámil své nové jméno: od teď je Zefyr, válečník, který slouží větru, na kterém létají jeho čepele.
I když staré příběhy vedou elitní válečníky této linie především k soustředění se na vrh čepelí, neznamená to, že v boji zblízka neobstojí. Neboť i nevyvážený čakram lze vylepšit hroty a menšími čepelemi.
čepel
zblízka
na dálku
